Tvrdý byznysmen a podnikatel roku 2006 stokrát jinak aneb co se do tisku nedává

Dne 10. 6. 2010 vychází v MF DNES článek „Brano si k autům přibere kotle“ (odkaz: http://ekonomika.idnes.cz/brano-si-k-autum-pribere-kotle-dkq-/ekoakcie.asp?c=A100610_1399634_ekoakcie_spi), který velkolepým způsobem medializoval jednoho z nejvlivnějších podnikatelů v českém automobilovém průmyslu. Byznysmen Ing. Pavel Juříček, Ph.D., majitel BRANO GROUP, a.s. koupil za 2 koruny 70% podíl ve výrobci kotlů MORA – TOP. Firmu koupil jen pár měsíců poté, co mu nevyšel nákup zkrachovalých skláren Crystalex, kde věřitelé dali přednost nakonec jiné nabídce. Navýšil základní kapitál o více než 20 mil. Kč a již za 4 měsíce po vstupu do společnosti ji dostal do zisku. S 80 zaměstnanci se měl obrat firmy zvýšit z 200 mil. Kč na 300 mil. Kč ročně. Světlé zítřky pak sliboval náběrem nových lidí do výroby, získaným novým kontraktem v Rusku a jednáním o další velké zakázce ve střední Evropě.

Krásně se to poslouchá, krásněji se to čte. Taky čekáte velké finále? Přišlo.

Dne 12. 6. 2014 vychází článek stejných autoru pod názvem „Drsná zkušenost podnikatele roku Pavla Juříčka. Přišel o továrnu“. Úvodem autoři zapomněli na to, jak vlastně přišel Ing. Pavel Juříček ke svému podílu v MORA – TOP. Důležité sdělení ovšem přichází o něco níže – pan Juříček zná jméno viníka, zodpovědného za finanční situaci ve společnosti:

„Krátce po koupi však podle svých slov zjistil, že původní majitelé obchodují s Ruskem prostřednictvím gibraltarské firmy Maddison Marketing. Mora sice poslala do Ruska kotle, ale 30 milionů korun za ně přistálo na účtě "zprostředkovateli" z Gibraltaru, kde se zadrhly.“

Zde je potřeba objasnit několik věcí, které jsou ve článku zcela ignorovány. Zaprvé, kdopak je ten tajemný viník – zprostředkovatel z Gibraltaru, na jehož účtu přistálo 30 mil. Kč?

Maddison Marketing je skutečně offshorovou společností, jejímž předmětem podnikání bylo zprostředkování při vývozu zboží do zemí bývalého Sovětského svazu; jejich služeb spol. MORA – TOP využívala od roku 2005, a to z důvodu optimalizace logistiky a zvýšení konkurenceschopnosti dodávek MORA – TOP. Maddison Marketing dodávala produkci MORA – TOP do svobodných celních pásem na území Evropské Unie (konkrétně je jednalo o Free Zone Ostrava v Ostravě-Mošnově na území České republiky a UAB Lavisos Lez Terminalas na území Litvy), odkud bylo zboží následně vyváženo ukrajinskými, běloruskými a ruskými společnostmi do zemí jejich působení. O realizaci těchto dodávek bylo řádně společností MORA – TOP účtováno, proto jsou související doklady dohledatelné v účetnictví společnosti a taktéž v dokumentaci vedené celními úřady České republiky. Zde je také nutné podotknout, že celý proces byl zcela v souladu s platnou legislativou v České republice i v cílových zemích. Společnost Maddison Marketing nemohla a nikdy nerealizovala dodávku produkce do zemí bývalého Sovětského svazu. Zajišťovaní veškerých administrativních úkonů, spojených s dodávkami zboží do svobodných celních pásem na území Evropské Unie a taktéž spravování bankovních účtů Maddison Marketing na území České republiky prováděli zaměstnanci MORA – TOP. Veškeré dokumenty prokazující tato tvrzení a taktéž vznik a personální strukturu Maddison Marketing jsou v dispozici policejních orgánů a jsou součástí spisu vedeného policií České republiky na Krajském ředitelství policie Olomouckého kraje, č.j. KRPM-10892-36/TČ-2010-140080.

Maddison Marketing je nyní prezentován zástupci BRANO GROUP jako jeden z viníků krachu spol. MORA – TOP. Je ovšem při nejmenším zajímavé, že v roce 2011 tuto situaci společnost a její zástupci zdůvodňovali jinak, přičemž obviňována byla jiná společnost. Situaci komentoval opět sám pan Juříček a vrcholový management spol. MORA – TOP ve svém dopise ze dne 6. června 2011 (viz příloha emailu nebo ISIR, dokument č. 6 v oddíle B, odkaz: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=8347951), který byl poslán více než 60 dodavatelům spol. MORA – TOP na území České republiky i v zahraničí, takto:

„… v průběhu posledních 12 měsíců jste byli námi v různé podobě pravidelně informováni o řešení komplikované situace primárně způsobené kolapsem našeho klíčového obchodního partnera v Rusku. Situaci potenciálně nedobytných pohledávek jsme pružně vyřešili odkupem zásob od tohoto partnera ve výši našich pohledávek vůči němu. Důsledkem bylo prudké navýšení zásob v Rusku, jejich prodej postupně řešíme…“.

Zástupci společnosti tedy jednoznačně poukazují na to, že spol. MORA – TOP odkoupila zmiňované zboží přímo v Rusku.

A teď se dostáváme k nejzajímavější části. Byla tato částka – 30 mil. Kč – vůbec někdy poslána na účty Maddison Marketing? Zboží bylo dodáno, odkoupeno zpět a vyskladněno v Rusku spol. MORA – TOP. A za kým byla výše zmíněná pohledávka zaúčtovaná? Právě za gibraltarskou společností Maddison Marketing. Přičemž splatnost největší dlužné částky – faktury na částku 659.672,50 Eur splatné 25. 3. 2011 – se odkládá do 21. 9. 2011 (příloha 1 ke stažení zde), zatímco valná hromada dne 26. 5. 2011 přijímá usnesení:

„Jednatelé Společnosti na základě názoru právních poradců upozornili na existenci závazku společnosti MML vůči Společnosti ve výši 29 mil. Kč, který je již po datu své splatnosti“ (příloha 2 ke stažení zde).

A to je celé – zodpovědnost byla převedena a dokumenty o novém viníku byly na světě.

Dne 10. 6. 2010 ve článku „Brano si k autům přibere kotle“ slibuje Juříček navýšení odbytu v Rusku. Bohužel toto poněkud přehnané prohlášení bylo předčasné a zároveň značně svázalo panu Juříčkovi ruce v tom, že jeho další řízení společnosti prostě muselo být úspěšné, a to za každou cenu. Své slovo evidentně splnil – navýšení obratu přišlo a s ním přišly i nedobytné pohledávky … No a zde musel pan Juříček najít, na koho pověsit zodpovědnost. Offshorová společnost z Gibraltaru – to je přece ideální viník.

No a co tvrzení o oznámení na policii „Předali jsme to policii, ta to za čtyři roky nevyřešila“? Opět rozpor se skutečností. Trestní oznámení na Policii ČR bylo podáno jen několik měsíců před podáním samotného insolvenčního návrhu v červnu 2013, a to s jediným konkrétním cílem – zakrýt svou vlastní činnost (jejíž příklady jsou podrobně popsány v dokumentu, uveřejněném v rámci insolvenčního řízení, odkaz: https://isir.justice.cz/isir/doc/dokument.PDF?id=8347951) upozorňováním na skutečnosti, které nejsou trestným činem, v domnění, že se na činnost skutečných viníků nikdy nepřijde.

Jaký závěr si z této kauzy udělat? Zatím se celý příběh rýsuje jako krásný příklad toho, jak se potichu tvoří bílí koně, no ne?